Epizoda dvacátá: O hubnutí 2

V minulém krátkém příspěvku jsem slíbil, že napíšu trochu víc o tom proč chci zhubnout a jak to dělám.
Na první část otázky je jednoduchá odpověď:

Myslím, že k tomu není potřeba nic dodat.
Míry k fotografiím jsou v tabulce pod článkem.
Doufám, že část mých kamarádů a kamarádek mě teď právě nemaže ze svých adresářů a mobilů.
Stále mám rád dobré jídlo, stále se mi líbí ženy a dívky oblých i více oblých tvarů. Na tom se nic nemění.

 

Jen mě, a moje kolena, nebaví nosit každý den něco zbytečně. A oblý muž, narozdíl od ženy, není ke koukání to pravé.
O tom, že se do odložení zátěže chci pustit, už vím několik let. Byl to i jeden z důvodu, proč jsem před rokem začal s běžeckými pokusy. K nějakému úbytku sice došlo, ale přez zimu se všechno sádlo zase vrátilo. Nemám z té doby žádné přesné údaje. Váha byla ve sklepě a bylo mi to celkem jedno.Vážil jsem se akorát občas v sauně, ještě když jsme bydleli v Břevnově. Bylo to kolem 75ti kilo.
K držení nějakých diet jsem byl skeptický. Můj názor byl: žádný tuk vlastě nemám, jsou to jen povolené svaly, stačí to zpevnit.
Když jsem po zimní pauze zase začal letos běhat, stále jsem se nemohl dostat ani na čtyři kilometry v kuse, na kterých jsem na podzim skončil. Ale ani to nebyl ten poslední kamínek do skládačky, ta vločka, co utrhne lavinu. Ta přišla, jak je to u mne nejčastější, v knížce. Kdo mne zná, ví, že pořád něco čtu. Málo beletrie (velká chyba), ale hodně odborných knížek ze svého oboru. Úplně miluju ty knížky co radí, jak dělat všechno lépe, rychleji a s minimálním úsilím. Co na tom, každý má svého boha a svou drogu.
Po pravdě, ke cvičení a běhání mě ve skutečnosti přivedla knížka: „Mrzutý muž? Vím jak na něj!“ od Jeda Diamonda. (vyd. Computer press a.s.) Pokud se teď smějete, je to dobře. smích omlazuje. Nicméně, tato kniha je nabitá spostou velmi zajímavých a užitečných informací.
Například o denním a ročním kolísání testosteronu. Nejvíce ho máme (muži) ráno, největší pokles je odpoledne (ty podrážděné návraty z práce…). Nejvíce testosteronu máme v odobí října, nejméně v kolem dubna. (zimní deprese, jarní únava…).
K běhání a cičení mě dokopla kapitola, která se jmenuje prostě: „Cvičte, nebo umřete“. Dobrý slogan, už jsem ho  z hlavy nikdy nedostal.
Je to rozhovor lékaře s pacientem, mužem po čtyřicítce, který jsi přijde pro lék na alergii. Lékař, protože je nový, se ho zeptá: „cvičíte ?“ „Ne“, odpoví muž, „chci jen napsat ten recept, jako minule“. „Tak cvičte, nebo umřete“, odpoví lékař.
Dále to pak ještě pokračuje. Ta jedna věta mě v hlavě vrtala deset dní jak červ. A pak, zdánlivě z ničeho nic, jsem po návratu z nedělní procházky vytáhl staré sportovní boty, tepláky a odešel do lesa. Pokud nečtete blog od začátku a zajímá vás, co se tam odehrálo, najdete to v prvním příspěvku.
A teď se stalo něco podobného. Trápil jsem se s tím, jak se mi nedaří vrátit se do podzimní formy. A při brouzdání v knihovně pro iPhone jsem narazil na Čtyřhodinové tělo od Tima Ferrisse. Pokud někdo z vás teď začal křičet:“ fazole, fazole, fazole“ tak má pravdu. Pro ostatní napíšu jen, podívejte se na webu o co jde. A narazíte na mnoho obdivovatelů a ještě více zapálených kritiků. Napřed jsem myslel, že prostuduji jen kapitolu o vytrvalostním běhu. Jenže přednost dostaly, pochopitelně, úplně jiné kapitoly. Pak jsem to vzal od začátku. Začíná se hubnutím. Respektive změnou poměru tělesného tuku a svalů. A jsme u nizkosacharidové, vysokoproteinové diety. A u těch fazolí, vajíček, hovězího masa ( jsou i varianty pro vegetariány a vegany). A také u podvaděcích dnů. Stručně. Dieta která slibuje, že sníží poměrně rychle podíl tělesného tuku o polovinu, přihodí něco svalů a přitom nebudu mít hlad, to zní lákavě. A dopřát si jednou týdně všechny dobroty, co mě napadnou, to je taky dobré. Tak proč ne.
Samozřejmě, nedržím žádnou dietu. Já nikdy. Dělám pouze pokus na ověření či vyrácení toho, co jsem se dočetl.
Ego je spokojené.
Přesná pravidla s pečlivým vysvětlením co, jak a proč funguje, najdete ve zmíněné knize. Nebudu jí opisovat. Proto mé povídaní neberte jako návod, ale jako autentickou zkušenost.
První týden jsem začal  jen s testováním jestli to vůbec půjde. Největší obavy byly u snídaně. Zkusil jsem čočku a nešlo to. Fazole jsou bez problémů. Vajíčko se špenátem zatím taky jde. Káva se skořicí taky, ale pozor, první dávky byly moc vysoké, takže přidávám postupně. Zbytek není problém. Ten zbytek znamená: žádné cukry, žádné rychlé sacharidy. Tedy žádné brambory, ovoce, pečivo, pivo, dorty, zmrzlina….  Kupodivu, není to problém. Jediné, po čem se mi stýská, je chleba. Ale těch šest dní to jde vydržet. A ta radost sedmý den! Už zítra!!!
Druhá zásada Tima je : „co jde změřit, to jde řídit!“ Koupil jsem baterii do osobní váhy. Vážím se ráno a večer, rozdíl je až jeden kilogram ! Na přístrojové měření tělesného tuku nemám čas a peníze. Zvědavost by byla. Takže jsem se spokojil s krejčovským metrem . Tabulku obvodů břicha, hrudníku, rukou a nohou najdete dole. Ostatní míry nezveřejňuji, jsou a zůstanou soukromé. Dieta by na ně stejně neměla mít žádný vliv. Odhadl jsem, podle porovnání své fotografie s ukázkami v knize, svůj podíl tuku na 25-30%. Pokud to bude číst odborník, rád to opravím. Podle BMI tabulek jsem měl na začátku diety 72 kg na 169 cm = mírná nadváha. Poměr obvodu břicha a boků říká, že jsem typ, který ukládá tuk u orgánů a to je nejhorší varianta ze zdravotního hlediska. Takže, pryč s tim špekem!
Cíl je, dle Timova doporučení, změna o devět kilo. To znamená ubrat devět kilo sádla a přidat tři kila svalů. Rozdíl v hmotnosti šest kilo. Osobně spíš věřím tomu úbytku sádla, než těm svalům. Ale nechám se překvapit. Graf s váhou jsem dal do předchozího příspěvku, ale tady ho opakuji, aby to bylo pěkně všechno pohromadě. Vše by se měly automaticky aktualizovat, pokud vás bude zajímat, jak se mi daří pokračovat. Příště napíšu víc o jídle, jak vařím fazole aby to bylo bez „následků“ (funguje to!) a taky o podváděcích dnech. Teď jdu běhat.
Pište, kritizujte, ptejte se. Těším se na diskuzi!

Reklamy