Rady pro kavarenské povaleče 1

Za rok a půl co uplynul od mého prvního lehce naivního pokusu jsem samozřejmě přečetl a vyslechl spoustu dobře míněných rad a návodů jak běhat. Na internetu je jich tolik, že to ani všechno přečist nejde. A to jsem se omezil pouze na češtinu.
Hodně mě inspirovala kniha od Tima Ferrise, ale nakonec trochu jinak než jsem původně čekal. K ní se dostanu později.
Myslím, že většina těch dobře míněných rad má jednu chybu. Píšou je sportovci. Jedno zda vrcholoví nebo amatéři. Obvykle se v nich dočtete něco o strečinku, že musíte mít dobré běžecké boty a najdete tam nějaký tréningový plán.
Dozvíte se tam, jak je běhání ta nejlepší věc na světě a že s trochou trénování za tři měsíce dáte desítku a to klidně v závodním tempu.
Po přečtění takových rad má chuť seknout s běháním každý normální kavárenský povaleč. Sportovec nechápe že kavárenský povaleč doposud nikdy necvičil. Ani na základní škole ne, kde byl osvobozen z tělocviku ani na vojně, kam buď vůbec nešel, nebo se tam rychle dokázal z tělesných aktivit vyvlíknout.
Proto jsem se rozhodl, když už mi to tak pěkně běhá, sepsat pár rozumných postřehů pro nás, kavárenské povaleče a jejich čtyřiceti a víceletá těla, doposud tlející a kynoucí v bezpečí útulných kaváren, vináren a restaurací.

1. STREČINK
To je pro naše ochablá a ztuhlá těla naprosto zásadní. Už teď vidím vaše protáhlé tváře. Ne strečink není sprosté slovo, to si pletete, stejně jako dříve já, s aerobikem. Bez protažení a zahřátí svalů a šlach si dřív nebo později ublížíte.
Spoustu dobrých tipů jak to dělat dobře je tady: http://www.strecink.cz
2. Běhání není vůbec příjemné
je to tak, než se proběháte k prvnímu kiláku v kuse bude vás bolet úplně všechno. Kolena, holení kosti, kotníky, lýtka. Bude vás dloubat pod žebrama a nepopadnete dech.
Tak to je a doporučuji jedinou věc. Zvolnit tempo a vytrvat. Mé první pokusy byly z 90% chůze střídaná popoběhnutím. Dříve nebo později se to zlomí a půjde to.
3. Dobré boty nejsou všechno
Začněte běhat hned, nějaké boty doma máte. Samozřejmě, v lepších botách to jde lépe. Ale o tom jaké boty jsou lepší se hádají odborníci po celém světě. Je to jako s foťákem. nejlepší je ten, co máte u sebe, když ho potřebujete.
Důležité je, aby bota netlačila ani nebyla velká. Začal jsem běhat ve starých Nike. V té době už měly nejlepší své roky dávno za sebou. A protože v lese kde běhám je pořád mokro a spousta bláta, neběhalo se v nich dobře. Těžko zpětně zjistím, jestli mě kolena a holeně bolely kvůli těm botám. Pravda je, že jednou jsem napůl z recese, napůl ze zvědavosti vytáhnul Marteny. A kupodivu se v nich běhalo lépe. Jasně, že mě všichni varovali, odrazovali nebo nad tím kroutili hlavou. V Martenech jsem se prokousal přes první kilometr. Pak teprve jsem si koupil nové běhací boty. Jsou moc fajn, mají údajně nějakou gelovou vložku aby tlumila nárazy. Hlavně jsou mi dobře, drží stabilitu a dobře větrají nohy. K tomu odpružení si dovolím říct jeden názor. Pokud neběháte pružně, žádná superpodrážka vás od budoucích problémů neochrání. Běhejte tak, aby vás nikdo neslyšel. To je jedna z rad, které jsem si vzal z knihy 4 hodinové tělo od Timma Ferrise. Všiml si totiž jedné věci. Lepší běžci, ti co dobíhají jako první, nejsou skoro slyšet. Nejvíc dupou ti poslední. To je pro mě také jedno z kriterií, kdy vím, že musím zvolnit nebo zkrátit běhání. Jak začnou nohy tuhnout, přestanou být pružné a trvá to moc dlouho, je třeba ubrat. Příště to půjde lépe a cíl není trpět až do sebepoškození. To přenechme sportovcům.
4. Běháním nezhubnete
Zklamání. Je to tak, běháním si vyrobíte pořádnou chuť k jídlu. A protože budete mít pocit, že když teď běháte, nemusíte si už hlídat co sníte, začnete dokonce přibírat. Pozor na to. Navíc ze začátku vzhledem k vysoké tepové frekvenci stejně pojedete na cukr a ne na sádlo. A jak cukr dojde, bude hlad. K tomu se někdy vrátím podrobně, v nějaké kapitole o hubnutí.
V každem příadě, pozor na to.
5.Další rady budou někdy příště. Už nekažte oči čtením těhle keců a běžte běhat. Cože, vy ještě čtete tuhle větu, HUŠ!!!

Advertisements